10-17. 7. 2024 - Gran Canaria

Navzdory pesimistickým zprávám o letových zpožděních jsme odlétali jen o 2,5 hodiny později - zpožděný předešlý charterový let a pak čekačka na volný slot, aby se let vyhnul bouřkové (a bouřlivé) oblasti. Kupodivu mi to nedělalo potíže, jako při čekání u lékaře. Prostě "better safe than sorry". I zpět to bylo v pohodě, 20 minut pozdější odlet, na gate maníkovi pořád něco tiskla tiskárna a nešla zastavit 🤔

Příjezd do Maspalomas, Gran Canaria se stmíváním, večeře, procházka a krásná, klidná noc - až do rána. 

Maják v Maspalomas - největším plážovém letovisku na Gran Canarii Faro de Maspalomas: světlo majáku je umístěno ve výšce cca 60 metrů a je vidět až ze vzdálenosti 19 mil. Byl dostavěn v roce 1890 a v roce 2005 byl prohlášen národní památkou. Maják Faro de Maspalomas je dokonce tak známý, že spolu s monolity z Caldera de Tejeda slouží po celém světě jako značka ostrova Gran Canaria.

Pláže jsou každé ráno upravovány s pomocí traktoru. Co tam dělá, nevím, ale ráno to vypadá jako sjezdovka, když po ní projede rolba. V každém případě zmizí chaluhy (krátce po 7 hod byl nejnižší odliv) i "bordel" - který tam ale ani nijak moc nevzniká, občas někomu něco uletí, ale žádná katastrofa, večer je tam na můj vkus až moc vajglů. Tohle je ráno kolem 8 hodiny - kde jsou lidi? Dospávají včerejší párty. Nicméně, nespavci s křehkým spánkem, kteří mají ložnici poblíž pláže a okna směrem k oceánu, mají ráno buď budíček, nebo zavřená okna. Traktor vyjíždí krátce po 5 hodině. A vzhledem k tomu, že od PA do NE a někdy i v týdnu je na hotelu Ibiza párty do 1 hodiny ráno, tak vyhrabat se ráno z postele na východ slunce =  nadlidský výkon.  Byla bych bývala šla na východ slunce, ale radši jsem šla zavřít okna a dala si do uší sluchátka, byla jsem dost utahaná na to, abych šla lovit východ slunce mezi hotely.

Na plážích pro koupání je navezený písek údajně ze Sahary, všude jinde to vypadá buď takto, nebo jsou tam skály. I tam, kde je navezený písek, jsou občas kameny, ale ne ostré - boty do vody netřeba, ale kdo nerad kopne občas do kamene, tak nejsou od věci.

Podél pláže jsou "plážoví umělci", kteří sedí vedle svých děl a vybírají "do klobouku" = ručníček zatížený kameny. Ale nekoušou, když jim nic nedáte a vyfotíte si to. Sedí tam celé dny a občas upravují, co napáchala "eroze". Potkali jsme i 2 "žebráky", kteří neměli dílo žádné, seděli pod stromem, před sebou ručník na zemi zatížený kameny a pořvávali opile na sebe. Zajímavé na tom bylo, že jsme jim v rámci možností rozuměli každé slovo - byli to totiž Češi. Těžko říct, třebas neměli na letenku zpátky a tímto způsobem si na ni vydělávali.

Inu, kde jsou kameny, tam jsou mohyly...

Další ze staveb

Muzeum Maspalomas - resp. průvodce

Muzeum Maspalomas - vstup zakázaný, koukání zdarma. Jinak informační centrum je pod majákem, s průvodkyní ve 4 jazycích zdarma - pár místností s místní kulturou a historií. Výstup na střechu zdarma, ale na maják se nesmí. Průvodkyně byla příjemná, sdílná, říkala, že hodně místních ještě bydlí ve starých "jeskynních" domech - ona s rodinou také - mají kombinovaný - skalní a k němu přistavěný zděný - a čas tráví podle počasí tam, kde je líp :-)

Výhled za střechy Informačního centra.

Západ slunce z dun: Dunas de Maspalomas =  pouštní krajina, pokud by tam ovšem nebylo lidí jak na Staromáku před Orlojem. Píšou, že "na ploše přes 400 hektarů se můžete volně procházet po nádherných zlatavých dunách z velmi jemného písku, které místy dosahují až 10 metrů, přezdívá se jim „malá Sahara“". Zas tak volný ten pohyb není, úřední moc dá dost prostoru na to, aby měl každý prožitek toho, že se tam procházel, ale jinak je ohraničená chráněné oblast Reserva Natural Especial de Las Dunas de Maspalomas, kam se smí jen s povolením - občas se tam někdo fotil s profi fotografem. Poušť na tomto jedinečném místě vznikla soustavným prouděním jihovýchodním větrů a navátím písku z dnes podmořského šelfu. Ten byl však během poslední doby ledové obnažen a větry písek zanášely po staletí na pevninu, kde se zastavil o kamenné podloží.

Na plážích bývá dost volno, na rozdíl od hotelových bazénů, kde je líný all inclusive život s dokonalou obsluhou. Případně můžete mít kousek bazénku rovnou před ložnicí, pokud tedy bydlíte v přízemí. Jen se musíte smířit s tím, že na vás koukají všichni, co bydlí nad vámi.

Výlet do Moganu podél pobřeží po dálnici GC-1 - kde to jde, tam je letovisko pro turisty, jinak vyprahlá zem. Tohle by mohlo být Playa de Puerto Rico , ale jen odhadem. Když jsme tam byli, tak už asi dlouho ani nepršelo, všechna koryta "řek", kanály, nádrže, byly vyschlé. Jinak ke každé palmě, kytce, snad i kaktusu vede zahrabaná hadice s vodou. Ta je tu "ostrovní" = odsolená mořská. Bolí z ní bříško, tak se tu z ní ani nevaří (jak hotely, nevím). Místní prý kupují balenou (ta je v obchodě i v 8litrových lahvích). Řekla nám to recepční, a ta to musí vědět. Sice byla Slovenka, ale žila tu už dlouho :-)

Výlet do Moganu podél pobřeží po dálnici GC-1. Tohle by mohlo být odhadem Playa de Puerto Rico.

Výlet do Moganu podél pobřeží po dálnici GC-1

Klasická krajina tam, kde nevedou hadice s vodou.

Asi Vértice Geodésico Cruz de Piedra - foceno z autobusu.

V Moganu si můžete zaplatit výlet ponorkou Yellow Submarine - 40 minut - přiměřený čas, zjevně přesně naplánovaná trasa kolem míst, která by si člověk vsadil, že nevznikla jen tak sama od sebe. Což o to, kostra nějaké velryby možná, ale zbytky antického města na sobě měly asi tolik nánosu, jako když doma uklízíte jen před občasnou návštěvou z OSPODu... ale zato v těchto zákoutích žila rozmanitá rybí společenství, v dálce se mihnul i velký platýz (prý) a na zemi bylo vidět i pár hvězdic. A k tomu do sluchátek průvodce tím, v jaké jsme hloubce, kolik metrů od pobřeží... bylo to fajn.

Zbytky antického města?

Puerto de Mogán - uvnitř města.

Podobnou výzdobu truhlíků mám na jižním okně přes léto taky :-)

Puerto de Mogán - místní kanál. Asi proto se Moganu říká "Benátky Gran Canarie"

Puerto de Mogán - náměstí(čko). Kousek odtud je pláž, prý nejpříjemnější na koupání, oddělená vlnolamem od oceánu. Nicméně na (https://www.cestujlevne.com/pruvodce/spanelsko/gran-canaria/puerto-de-mogan) se dočtete: voda nás vcelku zklamala, plná olejů ze sousedního přístavu, kalná a vcelku smradlavá. My tam nebyli, nemůžu sloužit. Ale jinak průvodce https://www.cestujlevne.com/pruvodce/spanelsko/gran-canaria/co-videt byl za mě nejlepším přehledným vodítkem, kam se na Gran podívat.

Kulaťáky všude. A všude upravené, osazené a ke každému vede hadice s vodou, někdy je místo kulaťáku jezírko, i vodotrysk jsme viděli. Někdy člověk nechápe, kde se tam v té okolní pustině ta voda vzala.

Kulaťáky...

Kulaťáky...

Pustina...

Bazilika "Nuestra Señora del Pino" v Teroru. Teror chtěl vidět manžel, prostě protože si chtěl zažít teror. Naplánovali jsme cestu na neděli, když jsou tam trhy. Teror byl hlavně zaparkovat. Když jsme centrum 2x objeli, tak jsme po vzoru ostatních objeli závoru na uzavřené parkoviště, odkud nás poprvé odkláněla "hlídka",  a hledali místo, kde někdo odjede. Nebylo to nakonec těžké - ono to tam není na dlouhé pobývání - člověk se podívá, pochodí a zase jede. Hodinka nám stačila. Pokud ovšem někdo nechce udělat trek po okolí, to by bylo na dýl.

Trhy v Teroru

Tohle by mělo být městečko Tejeda. Serpentýnky s krásnými výhledy a zastávkami, nádherná krajina pro spolujezdce. Řidič, jó ten těžkej chleba má...

Výhled z Pico de las Nieves - 1 949 m n. m., považovaný za nejvyšší horu Gran Canarie. Nejvyšším bodem je reálně vrcholek Morrón de la Agujereada s výškou 1 956 m n. m. vzdálený asi 100 metrů od Pico de las Nieves, ale kvůli vojenské radarové základně nepřístupný veřejnosti.

Pico de las Nieves

Pico de las Nieves a vojenská radarová základna

Odpočívadlo poblíž Ventana del Nublo - tam jsme nejeli, chtěli jsme jinam, tak jsme si tam aspoň dali sváču. Jsou tam stolky, WC a kamenné grily, které byli momentálně zavřené, zjevně kvůli nebezpečí požáru.

Odpočívadlo prostorné, příjemné.

Roque Nublo - 67 metrů vysoký vulkanický skalní útvar vypínající se vysoko na vesničkou Tejeda. S výškou 1813 m n. m. je 3. nejvyšším bodem na Gran Canarii a díky svému neobvyklému tvaru i jedním ze symbolů ostrova. Moc, moc se s ním chtěl vyfotit syn. Ale nesmělo se tam - nebezpečí požárů. Protože v téhle nadmořské výšce už není pustá zem, ale řídký borovicový les.

Výhled na údolí Fataga z Mirador Astronómico de la Degollada de las Yeguas. Údolí Fataga - patří k nejkrásnějším místům celých Kanárských ostrovů. Údolí se táhne v délce více než 15 km od letoviska Maspalomas směrem do centra ostrova prostředím nádherných vyschlých hor připomínajících místy americký Gran Canyon a místy zelené oázy v Maroku. To když budete projíždět jednou z mnoha malebných vesniček s mandloňovými sady a palmovými háji.  Tomuhle jsme my říkali Death Valley

Death Valley de Gran Canaria

Tak tohle je jasné podle komínu: Arehucas Distillery. Pracuje se tam od ST do PA, v PO a UT  jsou prohlídky - s ochutnávkou, "děti" do 18 let díky tomu mají prohlídku zdarma. Parkoviště mají taky zdarma, tak se vyplatí nabrat plné auto a řidiče abstinenta - což u nás ale nebyl problém.

Arehucas Distillery - tady se koštují nové příchutě

Arehucas Distillery - Captain Kidd za mřížemi. Asi něco provedl.

Arehucas Distillery - vzácný kousek z r. 2005. Více o distilerce na https://arehucas.es/en/about-us/ - pokud je vám ale více než 18, jinak vás nepustí ani si nic přečíst.

Arehucas Distillery - taková mateřská školka pro sudy s rumem - "Nerušit, zraji!"

Arehucas Distillery - slavné osobnosti některé sudy podepsali, někdy někdo i něco namaloval.

Arehucas Distillery - i rum se rád zdobí

Arehucas Distillery - tady si můžete stočit vlastní rum do placaté lahve a mít na něm vlastní jméno. Pak si ho můžete odvézt domů. Jen musíte dávat pozor na hranicích a tvářit se nenápadně, protože vám na něj nedají kolek... hmmmm, ale povedlo se 😉

Sice tu píšou Tejeda, ale je to hlavní město Las Palmas - tržnice. Mají i jiné věci, než ovoce, ale tohle bylo nejvíc barevné a voňavé. A ovoce luxusní - zralé, chutné - joj, to se mi bude stýskat - jen kromě rajčat, ty tu mají asi rádi tak nějak polozralé (vědí místní, že nezralá rajčata jsou jedovatá?).

Las Palmas - historická čtvrť Triana převážně z 16. až 18. století vyhlášená nákupní ulicí Calle Triana - to je ona

Calle Triana

Tradiční kanárské nože

Chodník k El Bufaderu - držte fantazii na uzdě - tohle je tradičí symbol: Idolo de Tara

Idolo de Tara - malá keramická figurka odkazující na plodnou kulturu dávných obyvatel Gran Canaria. Manžel jí říkal Kanárská Venuše.

To je ten hotel, kde byly ty bujaré noční párty.

No, nedivím se :-)

El Bufadero - to jsem moc chtěla vidět já. Dál už se nesmělo - tentokrát předpokládám ne kvůli nebezpečí požárů

Rozdíl mezi insta-fotkami a realitou - tohle je z webu

El Bufadero. Vždyť už jdem... Okolí je taky hezké. Je poblíž jedna krčma, ale jinak tu není ani moc lidí. Není tu nikde ani kousek stínu, ani lavička, ani wc, ani stánek... nic. Člověk chvíli čeká, jestli něco uvidí a pak se spokojí s tím, co vidí. A je toho dost a je to moc hezké. Seděla bych tam hodiny a poslouchala příliv, odliv, příliv, odliv, šumění vln a zpěv větru...  Všude dobře i na Gran Canaria bylo :-)